Užité umění, umělecko-řemeslné práce, umělecký průmysl, umělecko-průmyslové umění a industriální design jako styl dneška

„O významu a důležitosti umění velkého, především monumentálního - stavitelství, sochařství, malířství - v zásadě nikdo nepochybuje, nikdo jich nepopírá. Avšak význam a důležitost uměleckého průmyslu o nic není menší, oba tyto velké obory navzájem se žádají a doplňují, jsou živými údy jednoho živého těla nerozdílného.

Vždyť ani nelze stanoviti přísné hranice mezi uměním velkým a drobným - tak totiž nazývá se namnoze umělecký průmysl na rozdíl od umění monumentálního. ...umělecký průmysl přisluhuje životu všednímu, hoví především jeho potřebám hmotným, nikterak neubírá mu hodnoty estetické a významu uměleckého, nemůže tudíž nikdy býti rozumným důvodem jakéhokoliv snižování jeho v soustavě a teorii umění...

Podstata umělecké činnosti vůbec nespočívá v tom, že pracují se vzácná díla pro sbírky a galerie; pravý umělec tvoří pro ušlechtilý kruh domácí, jenž v milém zátiší svém poskytovati chce osvěžující požitek oku i srdci, tvoří pro celou obec, pro celý národ.

Podobně ovšem malba i socha ozdobuje a doplňuje výrobek průmyslový, podobně však i výrobek tento zase vedle obrazu a sochy ozdobuje a doplňuje architekturu, která bez přispění průmyslu uměleckého mohla by nám podávati jen díla nehotová, neúplná, nehostinná. Namnoze práce řemeslníkova stává se pevnou částí stavby, takže obecný názor k ní ji právem počítá: tak práci truhlářovu a řezbářovu na stropech, dveřích a oknech, zámečníkovu a kovářovu na kováních, mřížích a zábradlích, nejinak i lustry, kamna, paketové podlahy, nástěnné malby dekorativní nebo čalouny atd. K tomu pak druží se jakožto nutný doplněk výbavy i pohyblivé věci: nábytek, koberce, záclony, všeliké drobnější nářadí a náčiní, jehož právě účel místnosti vymáhá - a teprve když všechno to je na svém místě a ovšem také v dokonalém souladu s architekturou, můžeme právem říci, že dílo stavitelovo je připraveno sloužiti svému účelu, tj. býti tím, čím býti má, a tudíž i účinkovati jakožto umělecký celek hotový a plný.

Kde mohli bychom zde stanoviti hranice mezi uměním a průmyslem? Přičteme-li k architektuře portál s ozdobnými dveřmi, jakým právem pak stavěti smíme na nižší stupeň dílo tohotéž snad dělníka, nějakou skvostnou skříň nebo jiný kus nábytku přenosného?

Někdy arci jeví se nezbytná potřeba oddělovati od sebe architekturu a umělecký průmysl, a pak zajisté oné přisoudíme předměty movité, tomuto zase movité. Ale to je roztřídění docela zevnější, pouze z praktických důvodů ospravedlněné, netýkající se vlastního jádra a podstaty věci. Přihlížíme-li však přísně k této samotné, musíme říci: Umělecký průmysl patří k architektuře."1

"Počátky uměleckého průmyslu u nás (podobně jako v jiných evropských zemích) jsou tápavé, provází je terminologická neujasněnost a (mnohdy naivní) teorie, jejíž myšlenkové okruhy se utvářely teprve se samotnou a postupnou definicí oboru. Pozice uměleckého průmyslu se od poloviny 19. století ustavovala mezi „krásnými uměními", tradičním rukodělným řemeslem, širokou oblastí nejasně definovaného průmyslu, mezi estetikou (krasovědou) a dějinami umění (Kunstgeschichte). Umělecký průmysl byl nadřazeným pojmem pro dekorativní architekturu, dekorativní sochařství a malířství, kamenictví, tesařství, truhlářství, kovářství, keramiku, sklářství, tkalcovství, zlatnictví, cizelérství, knihařství, typografii a krasopis, umělecké vyšívání a řadu dalších uměleckých řemesel, ale zároveň se od počátku dotýkal i oblastí nových technologií a zpracování moderních hmot v éře nastupující industrializace. Obor uměleckého průmyslu byl navíc konstitutivní pro zrod kritické muzeologie a pro nové pedagogické koncepty v oblasti uměleckého školství. Významně se podílel na formování národní identity a sehrál roli v obecných sociálních otázkách týkajících se etiky společnosti, práce, bydlení, emancipace žen. Viděno modernistickou optikou, sféra uměleckého průmyslu konce 19. a počátku 20. století byla zvláště provázanou směsí postojů konzervativních (obhajoba dekorativismu, kontinuita rukodělných řemesel, umělecké exkluzivity a elitní kultury) a progresivních (zájem o nové technologie, strojovou typizaci, snaha o vytvoření obrozené lidové kultury pro všechny)."2

 

1 HOSTINSKÝ Otakar: O významu průmyslu uměleckého. K zahájení přednášek pražským Museem umělecko-průmyslovým pořádaným dne 6. března v Rudolfinu proslovil Otakar Hostinský, Praha 1887, 3–12; in:  HUBATOVÁ-VACKOVÁ Lada, PACHMANOVÁ Martina, PEČINKOVÁ Pavla (ed.): Věci a slova. Umělecký průmysl, užité umění a design v české teorii a kritice 1870-1970.  Praha  2014, 77–78 

2 HUBATOVÁ-VACKOVÁ Lada, PACHMANOVÁ Martina, PEČINKOVÁ Pavla (ed.): Věci a slova. Umělecký průmysl, užité umění a design v české teorii a kritice 1870–1970. Praha 2014, 27–28

Vintage design gallery

Má-li dnešní doba nějaký styl, je jím vedle minimalismu především vintage design, industrial a retro styl. Funkční a nadčasový nábytek 20. stol. patří do kultury dneška.

V minulosti bylo vyrobeno mnoho kvalitních předmětů, které po odborné opravě - restaurování mohou dále sloužit. Tyto předměty se navíc mohou stát cennými sběratelskými kusy. Naším heslem není pouze barevná estetika retro-vintage love, ale především výtvarně adekvátní záchrana a udržitelnost.
Nabízíme originální a v rámci potřeby restaurované mobilní objekty a doplňky 20. století.  Soustředíme se hlavně na design z bývalého Československa, ale nabízíme i originální předměty ze zahraničí.

Většinu objektů lze zapůjčit. V neposlední řadě chceme své příznivce inspirovat ve směru, jakým lze kombinovat staré věci s novými, jak lze zajímavým způsobem osvěžit interiér netradičními doplňky. Prohlédnout a zakoupit si je můžete v sekci Na prodej.